První světová válka
U nás v rodině se o ni nikdy moc nemluvilo. Snad proto, že přinesla plno utrpení a dotkla se všech. Vojáků na frontě, žen, které zůstaly na gruntech bez mužské pomoci a dětem, které byly označeny dětským prožitem ve strachu a nouzi. Prarodiče z tatínkovy strany zemřeli, když jsem byla malá a prarodiče z maminčiny strany se tímto tématem vyhýbali. Babička narozená v roce 1903 prožila velmi smutné dětství. Na její tatínku s památkou jako na pohledném pásku s náhrobkem v parádní ck rakouské uniformě na zarámované fotografii jako obraz v pokoji. Existenční starosti rodiny vyřešil po roce 1913 se zastřelil. Babička prožila válečnou léta s těžkou nemocnou maminkou v zadlužené hospodě.Pomáhali, aby se daly vykoupat, a to i když se v roce 1919 zemřela. Snad proto babička o svém dětství nikdy moc nechtěla vyprávět. Dědeček má svou vojenskou fotografii, ale už ne v parádní, ale v polní vojenské uniformě. Ani na na válečné léta nevzpomínal. Když se po válce, děkujeme za, že se narodí v roce 1927, děkujeme za, že se snažíme, aby prožila pěkné dětství. O tom mi vyprávěli často, ale osud tomu nechtěl. I maminka prožila dospívání ve válce, druhé světové. Často vzpomínají jak se rodí doprovodné do tanečních akcí do Dolního Bousova, z Dobšinského je to cesta k cestě a chodilo se pěšky. Kolikrát se cestou schovávali před projíždějícími Němci. To je moje vzpomínka na první světovou válku.Teď je čas otevřít veskerou kroniku a začít s událostmi Pan Taneček. Ani na na válečné léta nevzpomínal. Když se po válce, děkujeme za, že se narodí v roce 1927, děkujeme za, že se snažíme, aby prožila pěkné dětství. O tom mi vyprávěli často, ale osud tomu nechtěl. I maminka prožila dospívání ve válce, druhé světové. Často vzpomínají jak se rodí doprovodné do tanečních akcí do Dolního Bousova, z Dobšinského je to cesta k cestě a chodilo se pěšky. Kolikrát se cestou schovávali před projíždějícími Němci. To je moje vzpomínka na první světovou válku. Teď je čas otevřít veskerou kroniku a začít s událostmi Pan Taneček. Ani na na válečné léta nevzpomínal.Když se po válce, děkujeme za, že se narodí v roce 1927, děkujeme za, že se snažíme, aby prožila pěkné dětství. O tom mi vyprávěli často, ale osud tomu nechtěl. I maminka prožila dospívání ve válce, druhé světové. Často vzpomínají jak se rodí doprovodné do tanečních akcí do Dolního Bousova, z Dobšinského je to cesta k cestě a chodilo se pěšky. Kolikrát se cestou schovávali před projíždějícími Němci. To je moje vzpomínka na první světovou válku. Teď je čas otevřít veskerou kroniku a začít s událostmi Pan Taneček. Často vzpomínají jak se rodí doprovodné do tanečních akcí do Dolního Bousova, z Dobšinského je to cesta k cestě a chodilo se pěšky. Kolikrát se cestou schovávali před projíždějícími Němci.To je moje vzpomínka na první světovou válku. Teď je čas otevřít veskerou kroniku a začít s událostmi Pan Taneček. Často vzpomínají jak se rodí doprovodné do tanečních akcí do Dolního Bousova, z Dobšinského je to cesta k cestě a chodilo se pěšky. Kolikrát se cestou schovávali před projíždějícími Němci. To je moje vzpomínka na první světovou válku. Teď je čas otevřít veskerou kroniku a začít s událostmi Pan Taneček.
Rok 1914 byl nešťastný, protože 26.července byla vyhlášena mobilizací a deniminací z č.1 František Macoun syn, z č.3 Josef Taneček hospodář, z č. , z č.14 František Drázský, z č.20 Josef Konečný syn a domkář z č.21 Josef Macoun. 28.července byla vyhlášena válka Rakousko-Srbská a 1.srpna byla vyhlášena mobilizace obecné a rozšířené na válku světovou a trvala čtyři a půl roku. Válka není jen bojiště, těžký život, ale zůstal doma hospodařit na gruntech. Ve Vesci orly pracovní síly. Pan Taneček zaznamenal: Velké sucho trvale do sv.Petra a Pavla, tzn. do 29.června. Potom přišla perioda dešťů. Z počátku to bylo ještě snesitelné, takže žita, ječmeny a pšenice dosti obstojně se sklidily.Ovsy, ty však vzrostly úplně a všude. Úroda byla deset rok poprvé zrekvírována. To znamená, že tím okamžikem, kdy se úroda od země oddělí, je zabavena pro stát, tj. nesměli jsme ji nikomu jinému prodat kromě státu.Válečný rok 1916 byl ještě horší. Ke konci července rozbily úrodu kroupy. Nejvíce pece, z toho zůstane jen sláma a co nerozbily kroupy na potom ještě vzrostlo. Tento rok byl zahájen v době, kdy se stal nejvyšším pro vojsko a velkou města. Přidali jsme se k nám, že jsme byli v minulosti postaveni obecním domem. Byli to vesměs židé. Helena a Berta. Jde o to, že se jedná o svou dceru, narodil se jim synard, který jim je zemřel a pochován byl na židovském hřbitově na Veselici. Další zde byla Grumbrová s malým, asi čtyřletým hošíkem. Dne 8. listopadu byl zrekvírován zdejší zvonek. Bylo za něj vyplaceno sto korun.D dříve než na sejmuli, tak na rozloučenou ještě paní Konečná na něm zazvonila. Roku 1917 byl na návsi vysázen ovocný sad. Pan starosta daroval k tomuto potřebuje štěpy, které sám vlastní ruce vypěstoval. U sv.Trojice na straně byla zaslána na památku padlých vojínů na stranu k č.13 na památku Jana Ječného vsadil Josef Brixí z č.7, na straně polední na památku Jana Šouty vsadil František Havlík, starosta. Tohoto roku byly zpočátku veliké mrazy. Země promrzla na 65cm hluboko a zima trvala dlouho do jara. Posledním dubnovým letům jsme se rozhodli, že se nám budou líbit. Po sv.Jáně tj. 17.května jsme sázeli brambory a vyroslo jich hodně. Úroda byla velmi přísně zrekvírována a začínající se mezi lidem rozmáhat hlad.Rolníci si nemohli dát do mlýna semlít co by chtěli. Z Jičínského hejtmanství přišly na dva měsíce pro rolníky mlecí výkazy ke starostovi. Bez ohledu na to, zda se nesouhlasí a nikomu se nepodařilo, aby se neuváděl žádný údaj. Na jednu osobu na výdeji bylo povoleno 12kg obilí na jeden měsíc. Lidé, kteří se rozhodnou, že se rozhodnou, lidé a seřizovatelé se budou chovat jako šrotovníky a ty, kteří si sami mleli. Šem, že se odložili, kromě toho, které jsou odloženy na základě rozhodnutí, které byly ověřeny. Chleba takto připravený byl černý, ale dobrý, může se stát výbor. Lidé, kteří neměli své živobytí dost.Lístek byl vždy pro jednu osobu a na jeho nákup u kupce nebo u veřejné aprovizace 200g mouky nebo z té mouky upečený chléb. Nejčastěji uvádějí, že lidé jsou lístky, ale v obchodech mouka nebo chleba. Ve městě jsou lidé, kteří se chystají na předávání informací od časových ranních hodin a čekali až na ně dojde řada. Často se odehrávají, že se nejedná o to, co se stalo, nikde se práva nikdo nedovolal. Kdyby se to stalo, nebo by se to stát stát, nebo by se to state stát, nebo by to být být, co se se stát stát, by se to stalo, by se to stalo. Sám jsem byl svědkem na nádraží ve Všetatech. Jeli přes nádraží ruští zajatci a jedna slečna na ně rukou mávala.Četnický strážný tým, který je zatratil a marné byly její prosby a pláč, musela jít s ním. Chcete-li zaznamenat jen proto, aby si čtenář mohl udělat úsudek, jak by měl člověk být na všech stránkách opatrný. Kromě obilí a mouky byl zrekvírován také cukr, líh, petrolej a brambory. Za zimních večerů lidé neměli čím svítit. Přívětiví lidé z města na venkově, kteří chtějí, aby jim pomohli prodat a prodat další produkty, které by se změnily na nový benzín, benzín, cukr, stříkající, aby se změnilo se stalo. životní potřeby. 2 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 3 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 3 kρθρο 2 kρθρο 2 kρθρο 2 ρου προσαρμοσία.Tohoto roku se platilo za pšenici čtyřicet korun, za žito také, za ječmen třicetsedm a za oves třicetdevětkorun. Do vše za jeden metrický cent. Dobytek tři koruny za kilo živé váhy. Rekviziční komisař přišel do obce, obešel chlévy, se se hodil k tomu, aby se zapsal do obecného úřadu a oznámil to, že se stalo, že se stalo, že se stalo to, co se stalo, že se stalo, že by se mohlo stát, že by se mohlo stát, že by se to mohlo stát. Každoročně se celá úroda sepsala a podle osevu se rozvrhnul na každý rolník kontingent obilní, tj. mnoho-li musí rolník z té sklizně odvést. Když byl kontingent odveden, na jaře přišla rekvizice a kde co našla to sebrala. Musili jsme to pro vlastní výživu obilí se schovat a do důkladně, aby to nikdo nenašel.Kdyby se rekriziční komise našla schované, tak by to bylo bez trestu. Tak plynul rok ve stálém strachu, které neměli hlad. Na vojnu bylo povoláno mužstvo do 50ti let. Každoročně se celá úroda sepsala a podle osevu se rozvrhnul na každý rolník kontingent obilní, tj. mnoho-li musí rolník z té sklizně odvést. Když byl kontingent odveden, na jaře přišla rekvizice a kde co našla to sebrala. Musili jsme tedy pro vlastní výživu obilí se schovat a do důkladně, aby to nikdo nenašel. Kdyby se rekriziční komise našla schované, tak by to bylo bez trestu. Tak plynul rok ve stálém strachu, které neměli hlad. Na vojnu bylo povoláno mužstvo do 50ti let. Každoročně se celá úroda sepsala a podle osevu se rozvrhnul na každý rolník kontingent obilní, tj. mnoho-li musí rolník z té sklizně odvést. Když byl kontingent odveden, na jaře přišla rekvizice a kde co našla to sebrala. Musili jsme tedy pro vlastní výživu obilí se schovat a do důkladně, aby to nikdo nenašel. Kdyby se rekriziční komise našla schované, tak by to bylo bez trestu. Tak plynul rok ve stálém strachu, které neměli hlad. Na vojnu bylo povoláno mužstvo do 50ti let. Kdyby se rekriziční komise našla schované, tak by to bylo bez trestu. Tak plynul rok ve stálém strachu, které neměli hlad. Na vojnu bylo povoláno mužstvo do 50ti let. Kdyby se rekriziční komise našla schované, tak by to bylo bez trestu. Tak plynul rok ve stálém strachu, které neměli hlad. Na vojnu bylo povoláno mužstvo do 50ti let.
Rok 1918 – v červenci se nám již v hlavách nějak rozjasnívalo, že válka pro nás Čechy dobře skončí a z tohoto důvodu se sbírala po obcích tzv. Národní daň a rakouské úřady proti tomu již ničeho nepodnikaly. Úroda byla ale velice přísně zrekvírována. Z č.3 se musil dát 45q melného obilí (pšenice,žita a ječmene). Ve veřejných prodejnách nebyla mouka ani chléb nebo velmi málo a tak lidé z měst přicházeli na vesnice a prosili o nějaké obilí a tak zase jsme musili jim obilí nechat. Každý měl ve městech nějakého přítele, kterému musil již z přátelství obilí nechat. Každá švadlena, obuvník, strojník, zámečník, krejčí atd. chtěl za svoji práci jen obilí, takže aby byl ještě jeden kontingent pro zdejší obyvatele. Často se stalo, když večer si lidé za tmy obilí od rolníka odnášeli, potkal je četník a obilí jim zabavil. Toho času byl v Sobotce velice přísný strážmistr, jmenoval se Tavr. Ten bez milosti koho přistihl s nějakým obilím ihned mu vše zabavil i kdyby třeba hlady zmíral.
Každého půl roku vypsalo Rakousko válečné půjčky. Tím byl pověřen vždy nějaký učitel, který měl za úkol obejít vsi a agitovat ve prospěch válečných půjček. Oznámil svůj příchod do obce starostovi, ten nechal občany svolat do hostince. Dotyčný učitel přednesl řeč, že stát potřebuje peněz, že to jistě vyhrajeme, že nemůžeme o nic přijít atd. Že je naší povinností abychom státu co nejvíce půjčili. Po skončené řeči se tázal jednoho po druhém kolik kdo upíše a výsledek ihned zapisoval. Kdo by snad nechtěl upsati, tomu bylo pohrozeno oznámením na hejtmanství a na toho by se pak hledělo jako na vlastizrádce. Na hejtmanství by pak musel vysvětlit proč nechce upsat. Každy proto raději upsal aby měl pokoj. Nadšen pro to nebyl nikdo. Ostatně se to dělalo následovně:
na 1.válečnou půjčku upsalo se kupříkladu 1.000,-Kč. Zaplatilo se 960,-Kč a bylo to počítáno za 1.000,-Kč. Když byla vypsána 2.válečná půjčka, tak jsme 1.půjčku prodali a upsali jsme ty získané peníze na půjčku druhou, potom se prodala druhá a upsalo se na třetí atd. Jednu dobu se dělal nátlak na školní děti, aby svoje úspory upisovaly na válečné půjčky.
O sv.Václavu 1918 bylo již zjevné, že se to nějak na frontách bortí. 28.října navečer, bylo to zrovna v pondělí o našem posvícení, sešli jsme se v hostinci a tu přinesl někdo z nádraží z Libošovic zprávu, že se stal v Praze převrat, že vládu převzal Národní výbor, že již nejsme více rakouskými poddanými , ale československými občany. Z počátku nechtěli jsme ani sluchu svému věřit, když ale ta zpráva se potvrdila, jakoby každému balvan z prsou se odvalil. Po dlouhém čase jsme si svobodně oddychli, připili si a provolali zdar naší osvobozené vlasti. Hlavy naše netřeštily, věděli jsme že nás čeká tvrdá práce, než se vše převede do nových kolejí, ale doufali jsme však, že přece snad konečně bude lépe než dosud. Tohoto večera jsme každý s radostí pospíchali domů, abychom tuto radostnou zprávu mohli sdělit svým blízkým.
Tak popsal válečná léta 1914 – 1918 pan Josef Taneček.
Vesečtí vojáci.
O tom, že se válka dotkla skutečně každé rodiny píše pan Taneček velmi podrobně. Zaznamenal všechny občany z Vesce, kteří byli ve válce kde a jak dlouho sloužili. Pro lepší přehlednost všechny údaje seřadil podle popisných čísel.
Z č.1 – František Macoun syn byl dva roky na frontě u dělostřelců, pak byl raněn , byl v nemocnicích, také v lazaretě v Sobotce a ku konci války byl superarbitrován. Jan Macoun syn narukoval začátkem roku 1915, byl ale za 2 měsíce propuštěn jako nezpůsobilý. Jaroslav Macoun narukoval také začátkem roku 1915, byl vycvičen u 11.pluku zeměbraneckého a pak poslán na ruskou frontu. Byl raněn do ruky, vyhojen a sloužil do konce války v zázemí. Josef Macoun syn odveden v r.1915 co hoch 18tiletý, narukoval 18.října. A byl poslán na ruskou frontu (sloužil též u 11.zeměbraneckého pluku), kde byl v r.1916 zajat a z ruského zajetí se vrátil po válce koncem r.1918. Z č.1 byli tedy čtyři synové, jeden byl však propuštěn. Jan později musil opět k odvodu a byl odveden, ale na žádost byl ponechán doma k opracování hospodářství, protože se státu také jednalo o to, aby někdo vyráběl potraviny, když naše říše na nich byla závislá. Cizina nám ve válce nedala ani zrno, protože byla s námi v nepřátelském stavu.
Z č.3 – hospodář, tehdy 32letý Taneček Josef, narukoval 27.7.1914. Byl na ruské frontě u 18.pěšího pluku, domů byl propuštěn jako invalida 21.října 1915 a více již nenarukoval.
Z č.4 – Jan Šouta, aktivní vojín u 74.pěšího pluku padl na srbském bojišti 26.října 1914. František Šouta narukoval 26.října 1914, sloužil u zeměbraneckých hulánů a byl nejprve na ruské frontě, potom sloužil u polního četnictva až do konce války.
Z č.5 – Ječný František, hospodář, sloužil u 74.pěšího pluku od 16.února 1915 do 24.září 1918, nejprve byl na ruské frontě u pekařů, pak byl na italském bojišti a ku konci války byl na žádost propuštěn. Ječný Jan, bratr předešlého sloužil také u 74.pěšího pluku od 15.srpna 1915 do 10.června 1916 kde ve věku 30ti let padl.
Z č.7 – Jaroslav Brixí, narukoval 21.června 1915, sloužil u 74.pěšího pluku. V roce 1916 byl na ruské frontě raněn do ruky a v r.1917 začátkem června byl z vojska jako invalida propuštěn.
Z č.8 – Taneček František – hospodář, narukoval 15. prosince 1915, sloužil v zázemí a domů přišel na žádost jako zemědělc 1.dubna 1917. František Taneček syn, odveden jako 18tiletý, narukoval 15.ledna 1917 k pionýrům a sloužil na frontě do konce války na italském bojišti, kde byl 27.října 1918 téměř v poslední den války těžce raněn do hlavy, kdy mu bylo vystřeleno oko a uražen nos. Byl potom anglickým vojskem zajat, v Anglii pobyl celý rok a roku 1919 v listopadu přijel ze zajetí do Čech. V Praze se ho ujal lékař Burian, výborný plastikář, který mu obličej vyspravil velice hezky, tak že se může mluvit téměř o zázraku, k čemu však bylo zapotřebí skoro čtyři a půl roku.
Z č.9 – Václav Macoun, hospodář, rukoval 16.února 1916, sloužil v zázemí a byl propuštěn na žádost jako zemědělec v roce 1917. Josef Macoun syn byl odveden v r.1917 a sloužil v zázemí u 11.zeměbraneckého pluku od 10.dubna až do konce války.
Z č.10 – Havlík František, hospodář, narukoval 21.června 1915 k pionýrům a byl až do konce války na frontě. Havlík Josef, bratr předešlého sloužil u 11.zeměbraneckého pluku od 21.června 1915 až do konce války střídavě v poli a v zázemí.
Z č.11. – Havlík Josef syn, narukoval 26.října 1914 k 11.zeměbraneckému pluku. Na ruské frontě byl zajat v Haliči u Siňavy a z ruského zajetí se vrátil 8.listopadu 1918.
Z č. 12 – Brixí Jan – hospodář, narukoval 15.srpna 1915 k vozatajstvu a byl na ruské frontě. Začátkem roku 1918 byl na žádost jako zemědělec propuštěn domů. Brixí Josef, bratr předešlého , narukoval 15.dubna 1915 k 18.pěšímu pluku a sloužil na ruské frontě, odkud se jako nemocný vrátil v r.1916 a byl již v nemocnicích až do konce války.
Z č.13 – Dominik Vrabec, narukoval 10.června 1916 k 74.pěšímu pluku a koncem října 1916 přišel na žádost jako kolář domů.
Z č.14 – Drázský František, narukoval 27.července 1914 k 11.zeměbraneckému pluku. Byl na ruské frontě hned na začátku zajat. Domů přišel v r.1919 jako legionář. Drázský Josef, rukoval 15.ledna 1915 jako 18tiletý k 11. zeměbraneckému pluku a byl skoro po celou válku na frontě.
Z č.15 – Šimůnek Jaroslav, narukoval 15.srpna 1915 k 94.pěšímu pluku a domů přišel na podzim 1915.
Z č.16 – Taneček Václav byl odveden, avšak osvobozen, takže ani nenarukoval.
Z č.20 – Josef Konečný, narukoval 27.července 1914 k 11.zeměbraneckému pluku, byl raněn na ruské frontě do hlavy a v r.1920 následkem zranění zemřel.
Z č.21 – Macoun Josef, narukoval 27.července 1914 k 13.dragounskému pluku, byl nejprve na ruské frontě, potom na italském bojišti a ke konci války sloužil v zázemí. Byl dvakrát raněn.
Celkem bylo z naší obce 25 občanů ve válce. Manželky povolaných záložníků nebo rodiče dostávali od státu podporu. Na podzim r.1914 byly vydány nové papírové dvoukoruny na místo stříbrných korun. Co měly písmena série A říkalo se jim Ančičky, co měly B říkalo se jim Bětušky, co měly C říkalo se jim Cecilky.
Po skončení 1.světové války v roce 1921 postavena sloučená obec Vesec, Nepřívěc, Stéblovice pomník v Nepřívěci u hřbitova jako vzpomínka na padě ze všech tří vesnic. Na našich stránkách najdeme všechny tyto informace, které se zobrazují ve tvaru válce a byly z jedné vsi. Nejvíce padlých pocházelo ze Stéblovic - bylo jich 6, z Nepřívěce 4 az Vesce 3 - Jan Šouta, padl 26.října 1914, Ječný Jan, padl 10. 5. 1915 a Konečný Josef, který zemřel na následky zranění 18.prosince 1920.
Tolik jako vzpomínka na 1.světovou válku.
Marie Šimůnková, kronikářka obce Vesec u Sobotky